Sice chci psát o něčem úplně jiným, ale teď jsem se zrovna vrátila z bazénu, tak se s váma chci podělit i o tenhle zážitek…
Číňanky se zásadně nezavírají, když jdou na záchod! Na bazénu vždycky svlíknou plavky a s dveřma otevřenýma dokořán čůrají s výhledem na celou šatnu. Fakt parádní. Navíc ve sprchách tráví snad půl hodiny. Vždycky si přinesou košík plnej lahviček a ty na sebe všechny postupně vylejou a pořádně si vydrhnou kůži žínkou. (Asi aby byly bělejší. Bílá pleť je podle nich krásná. Docela věřím, že by byly schopný sáhnout i po savu, aby toho zaručeně dosáhly.) Ve sprchách je to s nima vůbec super. Jednou na mě nevěřícně koukaly, jak si holim nohy. Tady se to fakt nedělá. Pubes mají Číňanky černý jak uhel, ale jinak jim chlupy moc nerostou. Chlapi taky nemají chlupatý hrudníky, ani vousy. Jen málokdo a spíš to vypadá jako chmýří čtrnáctiletejch puberťáků. Ale zase mají epikantus. My máme chlupy, oni dvojitý víčko. Někdo má a někdo nemá, tak už je to na tom světě vymyšlený.
Tenhle týden byl u nás ve škole mezinárodní den (国际文化节 guoji wenhuajie). Vzhledem k tomu, že na koleji bydlí několik desítek národností, naše vedení vymyslelo, že by se každá země mohla nějak prezentovat. Prý měli minulý rok první ročník, takže je to celkem novinka. Nakonec si svůj stánek na basketbalovým hřišti připravilo asi tak 20 států. Prý se to dělá tak, že zajedou na vlastní ambasádu a tam si od nich půjčí něco typicky národního. Takže třeba oblečky, sošky, knížky, mapy a obrázky. Egypťani to pojali ve velkým. Měli kostýmy jak faraoni, přivezli si i sádrovou sochu Anúbise, několik papyrů a bubínky. Číňani byli nadšení a u jejich stánku byla nepřetržitá fronta na focení. Kazachstán bohužel sklízel dost podobný úspěch a já se málem pozvracela. Tak neuvěřitelně hnusný kroje jsem v životě neviděla. Přišlo mi to jako špatnej vtip. Když si vybavíte ilustrace z Krásy nesmírný a přidáte k tomu laciný blyštivý látky, tak to byl výsledek. Prostě byli jako z pohádky. Ale hodně špatný pohádky. Takže to přestala být pohádka a začla to být noční můra. Ale Číňani tleskali ručičkama, což je nejdůležitější.
Pak mi v hlavě uvízlo Maroko. Měli to krásně připravený. Podařilo se jim vytvořit si koutek s koberečkama na zemi, kde se člověk cítil vytržený z reality. Přijel je podpořit i jejich velvyslanec, což mi od něj přišlo hezký. Pomáhal jim tam rozlívat mátový čaj. Navíc mají krásný holky v barevných šatech a jsou hrozně zdvořilý. A mimo ten čaj upekli medový sušenky. Všechno rozdávali zadarmo. To říkám proto, že Amíci to samozřejmě pojali jako obchod. Napekli carrot cake a hned tam měli cedulku, že 5 元 za kus. Jojo, je vidět, že Amerika je teď na tom dost špatně. Navíc ten jejich stánek vypadal jak Obamova předvolební kampaň, takže dávám palec dolů.
Pak tam byl skvělej Žaponec. Měl „jenom“ 150 kilo, protože je to bývalý sumo bojovínk a bohužel už netrénuje, tak trochu pohubl. Chodil tam mezi stánkama klátivou chůzí jak golem a každej, kdo ho viděl, se nemohl neusmát. Sympaťák na první pohled. Mexičanky si všechny udělaly copánky a vypadaly jak Fridičky a hezky tančily a zpívaly. Bohužel nerozlívaly tequilu…
Rusky mě fakt pobavily. Jako obvykle. Měli to sice pěkně a pečlivě udělaný – navařily bramborovej salát, bliny a boršč a jedna dokonce měla ty šatičky, co všichni známe z Mrazíka, ale to je nezachrání. Když jsem šla kolem, ptaly se mě, jestli nechci být s nima, abych jim jako pomohla, že je jich málo a že prej stejně vypadám rusky. A tím u mě skončily, holky. Ale usmála jsem se, dělala jakože nic, ukradla jsem jednu blinu (jestli se to tak skloňuje) a šla dál.
Vietcong na tom nebyl o moc líp, než Amerika. Taky hned vytáhli jarní závitky a pho a už se rozjížděl obchod. Prostě jako u nás se zeleninou. Asi to obchodování mají v krvi. Korejců je u nás ve škole nejvíc, protože všichni doufají, že s čínštinou se jim bude líp hledat 好工作 haogongzuo (dobrý zaměstnání). Navíc jsou hrdý na svoji kulturu, i když je vlastně čínská, tak to všechno měli perfektně vymazlený. Předvedli bubnovací show a jejich holky měly krásný kroje, což jsou barevný šaty s děsně širokou sukní.
Nejvíc jsem byla překvapená Mongolskem. Takový čičiny! Jakože jsem čekala malý podsaditý drsňačky, který jsou schopný jezdit na koni bez držení jen pevným stiskem stehen, a tam stály samý modelky. Vysoký a hubený a fakt krásný. Ten sušenej sýr, kterej nebízely byl o něco horší. (Prej se nechá sušit několik dní venku na slunci na střeše jurty). Ale jejich krása to zachránila. Ruský kluci z nich nemohli spustit oči. Pořád kolem nich kroužili a fotili se s nima na i-phone. Vsadím se, že to pak posílali kamarádům do Moskvy, aby se pochlubili novým úlovkem.
No a český stánek? Český stánek nebyl. Z Čech jsem tu jen já a jeden kluk, kterej je půl na půl. Jeho máma je Číňanka a vzala si Ostraváka. Takže Leoš (skvělý jméno pro čínskýho kluka) se narodil v Čechách a umí moc dobře česky. Hrozně mě baví s nim mluvit. Když někdo s šikmejma očima říká slova jako šufánek, kramlíčky, moje stará, rožni nebo dej to na mražák, tak je to fakt legrační. Ale protože jsem jen dva, nechtělo se nám nic dělat. Sice bych děsně chtěla roznášet Zubra v plechovce (nejdostupnější český pivo v místních obchodech se zbožím z dovozu) a mít na sobě hanácký kroj. To by bylo skvělý. Ale pochybuju, že naše ambasáda vůbec něco má. Třeba jo. Každopádně my jsme se nijak nepředstavili. Trochu ostuda, když i Albánie měla svůj stánek. Nojo, jenže Albánců je tu minimálně pět. Tímto se omluvám, že v zahraničí špatně reprezentuji vlastní zemi.
Ale na svoji obranu musim říct, že to neni úplně pravda. Když se se mnou někdo chce vyfotit (samozřejmě ne proto, že jsem Ruska), tak se mile usmívám a kývu a říkám 茄子qiezi, což znamená lilek a je to čínská verze pro „cheese“, když se fotí. Taky jsem Číňany poučovala, že 斯柯达sikeda (Škoda), kterých po Pekigu přece jen pár jezdí (dokonce jsem viděla jednoho starýho Formana), je český auto. Simply clever. A taky jim vždycky říkám, že jejich pivo chutná jak voda a že jediný opravdický pivo je plzeňský pivo 比尔森啤酒 biersen pijiu.
Tak snad nám nedělám ostudu…