Byla tady Michelle Obama. Přivítala ji manželka čínského prezidenta Peng Liyuan, zatímco o jejího manžela, Xi Jinpinga, se starali v Dánsku. Liyuan si pro první dámu Ameriky připravila zábavný program, který zahrnoval i rychlolekci kaligrafie, což se nelíbilo našemu učiteli, který mimo jiné dělá kaligrafii. Na hodině promítal fotku Peng Liyuan, jak drží štětec. Rozebral to do posledního detailu, čemuž jsem nerozuměla, ale pochopila jsem, že to asi drží jako prase kost. Navíc prý ty znaky, které napsala, dodnes nemůžou rozluštit. Tak se rozčiloval, že čínská žena prezidenta dělá ostudu. Z toho plyne ponaučení, radši si nikdy nehrajte na kaligrafa, pokud jste to nestudovali minimálně 30 let. To je jen malý zenový příběh na úvod…
Foto: www.scmp.com
Poslední březnový týden jsem navštívila hned tři hangzhouské chrámy. Konfuciův, Yue Feiův a buddhistický Lingyin. Konfuciův je celkem nově postavený, takže nezajímavý, a nemá smysl se o něm dále zmiňovat. Tím pádem zbývají jen dva, za to mnohem důležitější.
Yue Fei 岳飞 byl songský generál, který ve 12. století bránil Čínu proti nájezdu Džurčenům. I přes svoji odvahu byl popraven, kvůli falešným obviněním, co na něj upiklil jeho nepřítel u dvora. Yue Fei je tak i mučedník a velký čínský hrdina, který si dokonce nechal od své matky vytetovat na záda čtyři znaky loajálně sloužit zemi (jin zhong bao guo盡忠報國), které vypovídaly o jeho zasvěcení se Číně. (Konečně první tetování s čínskými znaky, co dává smysl a neznamená jenom Síla, Žena, Láska nebo hůř, kuře kung-pao). Mohyla s jeho ostatky se nachází hned u Západního jezera i s chrámem Yue Fei miao 岳飞庙, který je mu zasvěcen. Vedle jeho hrobky jsou čtyři železné sochy klečících zrádců, kteří zavinili Yue Feiovu smrt. Údajně na ty sochy už po staletí plivou všichni hrdí Číňani, ale já jsem teda nic takovýho neviděla. Zato tu měli na výstavce zbraně, který vypadaly jak od našich husitů. Akorát že tady je měli o 300 let dříve. Možná, že z Číny není jen papír a nudle a kompas, ale taky sudlice a cep.
Druhý chrám se jmenuje Lingyin si 灵隐寺 něco jako Útočiště pro duše. Je to zenový (chan禅) buddhistický klášter založený už v roce 326, který je dodnes tím největším a nejbohatším v Číně. Pochopitelně i s největším Buddhou, který bohužel není původní, ale nově vyřezaný v roce 1953 z kafrového dřeva. Hlavní síni, která je vysoká 33 m, se totiž v roce 1949 propadla střecha, protože termiti sežrali jeden sloup, a zrovna mazaně ten nosný. Kupodivu se klášteru vyhnulo rabování během Kulturní revoluce, a to jen díky soukromé ochraně tehdejšího premiéra Zhou Enlaie.
Lingyin si je sice skrytý ve skalách s vytesanými buddhistickými sochami, ale před turisty už se skrýt nedokázal. Během čínských Svátků jara tu prý návštěvnost dosáhne až 70 000 lidí za den. Chrám stále funguje a poutníci se sem chodí modlit. Je to ale přece jen trochu moc. Nejen lidí, ale celá ta show kolem toho, včetně KFC a Haagen-Dazs před branou. Navíc se tam vybírá dvojité vstupné, nejdřív za průchod první branou, pak za průchod druhou branou. (Není třeba dodávat, že chrám je pochopitelně až za druhou branou). Financí má klášter očividně nazbyt. Nejnovější atrakcí je Hala 500 Arhatů, což je budova v půdorysu buddhistické svastiky wan 卍, ve které je umístěno 500 Arhatů odlitých z amerického bronzu v nadživotní velikosti.
Po cestě k chrámu jsou všude lány čajovníku. Ptala jsem se jedné paní, která právě odcházela s naplněným proutěným košíkem, kolik toho nasbírala. Říkala, že tak 3 kg. Prý to trhala od 6 od rána do 11. Vždycky jsem si myslela, že se trhají listy, což je sice pravda, ale jenom ty úplně nejčerstvější ještě nerozvitý, takže spíš takový miniaturní pupeny. To pak není divu, že to zabere tolik času.
Teď něco málo k sekci labora. Připravuju na test HSK, jazykový certifikát z čínštiny. Znamená to, že v první řadě se mám naučit seznam 2500 nejpoužívanějších slovíček, kde je třeba 8 synonym pro to, jak říct šťastný. Hlavně aleposlouchám nahrávky a zatrhávám odpovědi. Nejčastěji jsou to dialogy na téma: můžu si zarezervovat hotel, co děláš odpoledne, v kolik přijede tvůj vlak atd. Každá otázka má kroužkovací možnosti ABCD. Jenže dost často jsou na výběr tak absurdní odpovědi, že snad ani jedna není správná. Už jsem se kvůli tomu málem pohádala s učitelkou. Podle mě, pokud chce člověk dobře napsat HSK test, měl by především chodit na kurzy: Naučte se mentalitu HSK. Čínská logika a nevyrovnaná úroveň některých otázek je fakt šílená kombinace. Některá otázka je super jednoduchá. Např. v nahrávce se baví žena a muž, ona ho označí zhangfu 丈夫, což znamená manžel a následující možnosti k otázce, v jakém jsou vztahu: A – otec a dcera, B – děda a vnučka, C – manžel a manželka, D – matka a syn. Což je taková zívačka, až je to ponižující. Takže tam dají takhle lehkou otázku, člověk si v tu chvíli řekne, tak to je pohoda to HSK, to dám na 100 procent. Jenže to je čínská taktika přesně podle Sunziho Umění války (Bingfa兵法). Chtějí navodit atmosféru, že už to má člověk v kapse, jenže pak přijde úder. Početní úloha jak z čínskýho matfyzu. Jakože scénka, ve které muž přinese domů 1600 yuanů, pak řekne, že ještě musel zaplatit účet za telefon, který stojí měsíčně 300 yuanů. Navíc dal dětem 500 yuanů na taneční kroužek. Takže napjatě napínám uši a říkám si, jojo, určitě se budou ptát, kolik mu zbylo, pečlivě odečítám zmíněná čísla a navíc se dál snažím poslouchat. Jenže zrada. Na konci zněla otázka: Na kolik vyjde účet za telefon za 7 měsíců? Je to sice jenom malá násobilka, ale jak to jako souvisí s manželem, co domů přinesl výplatu? Navíc, když má člověk čas asi tak 6 vteřin, aby zakroužkoval písmenko, nemá čas na dělení a násobení. Ještě ke všemu ten poslech se neopakuje. Všechno se to jede jenom na první pokus. Když něco neslyšíte, máte smůlu. Když zakašlete, chce vás zabít celá třída spolužáků.
Ale alespoň v něčem jsem na ně vyzrála. Jedna z částí HSK se věnuje čínské historii, takže tam vychvalujou nejrůznější památky a tradiční architekturu. Právě v jednom poslechu se mluvilo o Čínském národním muzeu, který stojí na Tiananmenu. Ta nahrávka byla děsně dlouhá a já už v půlce vypla a vůbec se nesoustředila. Nakonec mě probrala jen otázka: Kde se nachází muzeum? A – v Pekingu, B – v Šanghaji, C – na západě Tiananmenu, D – na východě Tiananmenu. Absolutně netušim, co se v nahrávce odehrálo, ale suverénně jsem zakroužkovala D. Správnou odpověď. A jak jsem na to přišla? Představila jsem si, že stojim na Tiananmenu, vím, že Zakázané město je srdcem Pekingu orientovaným na sever. Když stojím na Tiananmenu a dívám se na bránu města, pak mám Národní muzeum po pravé ruce, což je východ. Takže napsat HSK pro mě bude strašně jednoduchý. Postačí, když si objedu všechny památky a tím pádem budu znát odpovědi na jejich otázky. (Kdo ví, jestli HSK nespolupracuje s místním ministerstvem turismu či tak něco.) Nebo taky úplně postačí, když se prostě naučím čínsky. To bude asi nejjednodušší…