Do centra Pekingu to autobusem trvá kolem 45 minut. Hlavní spojovací tepnou je šestiproudá silnice, kterou lemují desítky restaurací, nejrůznější chrámy konzumu, několik mekáčů a vysoký paneláky. Za touhle civilizovanou hradbou se ale skrývá úplně jiný svět. Jakoby člověk projížděl koridorem vybudovaným v polích. Kdyby tyhle kulisy spadly, na světlo se dostanou malý špinavý krámky, umaštěný okna, polorozbořený domy, buldozerový oraniště a děti hrající si v odpadkách. Hranice mezi civilizací a středověkem je v Pekingu někdy hodně tenká. Ale musim se přiznat, že ten „život za oponou“ má taky něco do sebe. A čas tam plyne úplně jinak, jestli vůbec plyne.
