Já jsem si doposud s žádnou Číňankou nerozuměla, ani mě nebavily. Holky tady mluví jenom o slavnejch hercích, o hadrech a o nákupech. Už jsem téměř přestala doufat, že narazim na správňáckou Číňanku, a pak se to stalo. Kde se vzala, tu se vzala 虹靓.
Seznámily jsme se trochu neobvykle. Nahatý v šatnách v bazénu. Ale to mi vlastně přijde jako skvělej začátek přátelství. Bez přetvářky a velmi čistě. Dokonce vymydleně. Nejdřív mě oslovila 虹. Zeptala se mě, jestli jsem Emma. Nevěřícně jsem na ni koukala a nechápala. Jak přišla na moje jméno? Vysvětlila mi, že si ho přečetla na kartičce, která se odevzdává před vstupem do bazénu. V Číně totiž do hlubokýho bazénu můžou jen ti, kdo mají plavecký průkaz. Aby ho člověk získal, musí uplavat 200 metrů před plavčíkem jakýmkoliv způsobem. Pak odevzdá fotku a udělají vám kartičku, která má platnost 3 roky. Tuhle kartičku s sebou musíte nosit a před vstupem do bazénu ji položíte na stůl do řady vedle ostatních, až pak vás plavčík pustí do tmavých a nebezpečných hlubin.
Takže tahleta Hong si všimla, že mezi všema kartičkama, kde jsou fotky černovlasejch Číňanů, je i jedna blonďatá Emma. Hong mluví až nezvykle dobře anglicky. Podle mě to má z filmů, na který se kouká. Taky prej hodně čte knížky v angličtině. Nejvíc se jí prej líbilo To Kill a Mockingbird. Jelikož je z Fujianu, což je jižní provincie oddělená Taiwanským průlivem od Taiwanu, má trochu jinou čínštinu a já jí hůř rozumím. Proto jsem vděčná, že mi to může převyprávět anglicky. Zatímco jsme se oblíkaly, vyprávěla mi, co tady studuje a že chodí plavat, protože má tlustý stehna (což neni pravda) a chce zhubnout. Plave každý den, když teda zrovna nemá menstruaci, vyprávěla jakoby nic, kterou vyslovovala místo period jako parrot a mě chvíli trvalo, než mi to došlo. Pak jsme si chtěly vyměnit čísla, ale já neměla mobil. Napsala mi svoje číslo na ruku (už to začíná být romantický) a vysvětlila mi svoje jméno, abych si ho líp zapamatovala. Hong 虹 jako duha a Liang 靓 jako krásná. Takhle ale svoje jméno vysvětluje skoro každá Číňanka. Ve skutečnosti význam většiny jmen čínskejch holek je, že jsou prostě krásný. Ať už krásnej lotos, nebo krásná vůně nebo krásná duha. A teda Hong zrovna krásná je.
Teď se spolu často potkáváme v bazénu. Plave rychle, ale jenom prsa. Kraula neumí, tak mi závidí, že já jo. Párkrát jsme spolu šly na kafe (pije americano bez cukru i bez mlíka) a vyprávěla mi o sobě a o svý vládě. Je jí teprve 19, ale není vůbec tak naivní jako ostatní mladý Číňanky, se kterýma jsem se tu zatím potkala. Myslim, že toho ví víc, než by si strana představovala, co by holky v jejím věku měly vědět. Zná spoustu způsobů, jak se dostat na Facebook nebo Youtube. Dokonce ví, že na stránkách americký ambasády v Pekingu je každý den zvěřejněna míra znečištění ovzdušší. Ty opravdický hodnoty, necenzurovaný. Poslední dobou to tady totiž bylo hodně hustý. Nebe bylo žlutý a Číňani věřili tomu, že je to snad písečná bouře z Mongolska. Ve skutečnosti to byl smog a kdo ví, co všechno. Spolana na entou. Amíci naměřili hodnoty, který jsou zdraví nebezpečný, ale myslim, že Čína to nevidí tak bledě a všichni vesele dál cvičí taiji v parku. Ale třeba je to vážně pravda, že o nic nejde. Třeba je to americkej způsob, jak chtěji rozvrátit Říši středu. Taktika americkejch agentů. Podle mě je pravda někde mezi…
Tak tuhle informaci ale většina Číňanů podle mě neví a moje osmnáctiletá kamarádka Hong jo. Dokonce zná Prahu. Viděla nějaký obrázky. Poučila mě, že Praha je teď mezi mladejma Číňanama dost populární a to hlavně díky taiwanský popíkový zpěvačce, která má písničku z názvem «布拉格的广场» Bulage de guangchang neboli Pražské náměstí, což asi mají na mysli Staromák, i když se v tom klipu k písničce neobjeví ani Hus ani týnský dvouvěží ani Orloj, tak nevim, co tím básník chěl říct…
http://v.youku.com/v_show/id_XMzE5MTYwMzY=.html
Hong je vůbec dost jiná. Nerada se učí a ani se nesnaží o úspěchy typu dostat se na americkou univerzitu, což je snem všech ambiciózních Číňanů. Hong tvrdí, že ji škola nebaví, že by chtěla cestovat a poznat jiný kultury. Tak si zažádala o studium v Kanadě, kam nikdo nechce jezdit, protože tam nejsou dost prestižní školy. Sama si to takhle vymyslela. Tvrdí, že se tam dostane jednodušeji a za míň úsilí. Navíc do Ameriky je to kousek, tak se tam může kdykoliv podívat. Je mazaná, tahleta Hong. A navíc nosí krásnej duffle coat s dřevěnejma knoflíkama, který mám děsně ráda, a má i stejný boty jako já – perka. Takže tím už si mě získala úplně.
11. 11. 2011 je v Číně svátek. Na nějakej sníh tady pečou. Tenhle den oslavujou všichni, kdo jsou single. Jako čínská hůlka v plotě. Všechny tyhle osamocený jedničky si v pátek vyrazily do města. Ale slaví to i páry. Takže je to vlastně takový svátek pro všechny, s láskou i bez lásky. Rovnost, svornost, bratrství.
Hong mě pozvala, ať jdu s jejíma kamarádkama, tak jsem se k nim přidala. Ten večer jsem tolik lidí na ulici a v klubech ještě nezažila! Spousta západních slizounů s nadutejma kapsama doláčů číhalo na mladičký a krásný asiatky, aby si je vzali pod křídlo, což se ten večer mnohým určitě podařilo. Alespoň to tak na ulicích kolem klubů vypadalo. Tlustej vopelichanej Evropan s mladou čínskou číčou, to se tady čas od času vidí. Ale ten večer jsem jich viděla víc, než bych chtěla.
Když už byla pomalu půlnoc, Hong začala plánovat, že musí najít hotel. Ptala jsem se jí proč nejedou zpátky na kolej. Jejich škola byla taxíkem docela daleko, ale za 50 元 by se tam dostaly. Jenže problém byl v něčem úplně jinym. Problém je kolejbába.
Čínský studenti to mají s bydlením hodně složitý. Nejenom, že v jednom pokoji maji šest postelí a sprchovat se chodí do jiný budovy, navíc v půl jedenáctý všem hromadně zhasnou. Hong říkala, že mají lampičky na solární panely, který si přes den nabijou a pak je používají večer, když je odříznou od hlavního světla. Na noc jim koleje zamykají, takže je téměř nemožný si někam vyrazit. Nejhorší je, že jim to dělají i o víkendu. Prej jim ta 楼妈 louma, což je spíš něco jako kolejmáma a ne bába, přikazuje, jak by se měli chovat. Řekla jí, že buď můžou přijít až k ránu anebo se nevracet vůbec, protože jenom kvůli tomu, aby jí odemkla dveře od kolejí přece nebude vstávat. Takže když jde Hong s kamarádkama ven, pronajmou si hotel nebo jdou do kina, kde se promítají filmy nonstop 24 hodin denně a člověk se v tom sálu může vyspat. Občas, když se probere, vidí i něco zajímavýho. Říkala mi, že hotel si pronajímají tak za 300 元, což pro ně musí být celkem dost peněz. Přitom existují i hotely nebo spíš noclehárny za 20 元. Ale Hong je očividně děsně zodpovědná. Říkala, že v těch dražších hotelech má jistotu, že jim nikdo nevtrhne do pokoje a neznásilní je, tak si radši připlácejí, aby byly v bezpečí. To mě úplně dojalo. Myslim, že tahle holka se neztratí.
Naplánovaly jsme, že mi příště, až vylezeme z bázénu, napíše seznam evropskejch knížek a filmů, který má nejradši. Tak jsem zvědavá.