Snídaně je pro Číňana snad vůbec nejdůležitějším jídlem dne. Jedí téměř všechno. Nudle, knedlíčky, polívky, placky, kašičky a vajíčka. Člověk by to téměř nerozeznal od oběda. Já jsem si dost oblíbila pít teplý 豆浆 doujiang, což je sojový mlíko. Dělají ho i čerstvý na počkaní, že rozmixujou sojový boby a přidají vodu a trochu cukru. Jinak si k snídani taky dávám 煎饼 jianbing. To je tenká palačinka, na kterou se rozklepne vajíčko, posype se to černým sezamem, potře extra fermentovanou sojovkou, trochu chili, pak se tam přidá sekaná cibulka a koriandr a doprostřed se vloží takova smažená křupavá placička. Pak se to celý složí do čtverečku a pouliční fastfood za 3元 je na světě. Někdy si ke snídani dám jejich porridge, který se dělá jak z ovesných vloček, tak z rýže nebo černýho sezamu. Tácek se sojovým mlíkem, miskou porrdige a slanou placičkou, která je podobná jako börek v Turecku, mě vyjde na 7 Kč, což jsou ty 3元.
Výroba 煎饼 jianbing
Rýžový porridge 米粥mizhou a 豆浆doujiang a placka
O přestávce chodíme do naší školní kavárny, kde kafe nestojí za nic. Proto jsem přistoupila na čínskou hru a piju jejich výmysly. Jedním z nich je právě 奶茶naicha. Doslovný překlad je mlíko a čaj. Ale rozhodně nejde o britský čaj o páté. Je to kdoví jaká směs, lepšá nevědět. Podle mě se to vyrábí z granulí a sušenýho mlíka. Čert vem, z čeho. O tom se v Číně nesmí přemýšlet. Zkrátka je to sametově hebký a docela dobrý. Naicha pijou všechny moje spolužačky, takže jsem se připojila. Vlastně je to místo kafe. Navíc naicha má tu výhodu, že se do něj dá ledaccos přidat. Například 珍珠奶茶zhenzhu naicha neboli perlový čaj s mlíkem. Na dno čaje se hodí želé perličky, který nemají žádnou chuť, ale jsou tam jen tak pro legraci. Nebo existuje i verze s pudingem 布丁奶茶 buding naicha. Na dně plave kusanec čokoládovýho, vanilkovýho nebo mangovýho pudingu. To už je trochu horší, ale na druhou stranu je to ještě větší legrace.
Když jsme u toho mléčnýho čaje… Mlíko bylo na poslední hodině velký téma. Naše učitelka se nás ptala, co nejradši snídáme. Tak jedna Ruska řekla, že každý ráno pije sklenici mlíka. V tu ránu paňčelka začla kroutit hlavou 不行, 不行 to není dobré, to není dobré. Věří tomu, že krávy v sobě mají antibiotika a že pití mlíka způsobuje rakovinu. Teď už chápu, proč mají v metru velký billboardy s Jackiem Chanem, jak do sebe klopí mlíko. (Mimo jiné dělá i reklamu na šampóny proti vypadávání vlasů – zřejmě důsledek pití mlíka). Po skandále z roku 2008 se musí konzumace mlíka znovu zpopularizovat. Na druhou stranu prý existuje i zdravá varianta. Tou jsou schránky na klíček, kam vám každý ráno přivezou čerstvý mlíko nebo jogurt přímo z mlíkárny. Takže člověk nemusí pít krabicovou bílou vodu s trvanlivostí pěti měsíců. Jojo, Tetra Pak vládne i tady.
Schránky na mlíko a jogurty od zdravých kraviček
Číňani obecně nemají moc mlsný jazýčky. Mají rádi slaný a pálivý věci, ale sladkosti tu nefrčej. Kdyžtak si dají ovoce. Je tu pár pekáren, kde se snaží dělat dortíky a koláče a jiný dezerty, ale není to moc k snědku. Jedině snad košíček z listovýho těsta s vajíčkovým krémem 蛋挞 danta. Číňani se tváří, že je to jejich výmysl, ale nejpravděpodobněji tenhle recept přivezli do Macaa Portugalci. V Lisabonu v Belému mají tyhle dortíky pastel de nata tradici snad od 18. století. Ale v Číně se jim daří líp než v Evropě. Jak jinak by se dokázaly rozšířit ze samýho jihu Číny až do Pekingu? Dokonce tady svoji verzi dělá i KFC. Až na tuhe výjimku se sladký život v Číně hledá dost těžko.
珍珠奶茶 zhenzhu naicha a 蛋挞 danta
Poslední dobou jsem byla dost nachlazená, tak jsem zavzpomínala na babiččiny rady. “Když je člověk nemocnej, má si dát pořádně silnej vývar.” Slepičí! Tak jsem se z posledních sil doškrábala do naší menzy a řekla si o polívku s kuřetem a houbama. Nalili mi ji do stylový hliněný nádobky a já se těšila jako malá. Ale když na mě vykoukla černá noha, trochu mě přešla chuť. Číňani mají tohle černý kuře rádi, ale já to nějak nedokážu. Tak jsem usrkla trochu vody, ale tu nebohou černou věc jsem vážně jíst nemohla. Přitom jídlo v Číně, to je blaho.
Když jsem byla malá, byla jsem hodně vybíravá. Ale jednou jsem se odvážila a zkusila jsem olomoucký syrečky. Od tý doby si uvědomuju, že zkoušet nový chutě se vyplácí. Tady v Číně se mi to hodí obzvlášť a snažim se tímhle pravidlem řídit co nejvíc. Brambůrky s příchutí okurky nebo jogurt s kukuřicí jsou na denním pořádku. Navíc, když člověk nerozumí všem těm poetickým názvům, co používají pro pojmenování jídel v jídelním lístku, ani mu nic jinýho nezbyde. Buď obrázky anebo pokus-omyl. Ale černý kuře je jeden velkej omyl.
Mimo všechny ty záplavy jídla jsem navštívila Hong u ní na koleji. Kolejmáma si mě změřila jestřábím pohledem a očividně by mě tam nejradši nepustila. Určitě si myslela, že tam budu jejím svěřenkyním vtloukat do hlavy bludy o dokonalosti Západní říše. (Což je tak trochu pravda, protože jsem Hong nesla flashku s hudbou, kde mimo jiné byli i Velvet Underground nebo Patti Smith). Ale Hong mě suverénně protáhla a bábě sklapla čelist.
V pokojíčku pro 6 Číňanek jsem se cítila jak přerostlá panenka. Měly to hezky vyzdobený, ale i tak to bylo trochu stísněný. Nedovedu si představit, že bych tam seděla u stolu a něco se učila. Oblečení mají rozvěšený všude možně po palandách, protože skříň je tam jen jedna s pár poličkama.
Dívaly jsme se na závěrečnou scénu z Casablancy. Tam práve zazní, že Viktor Laszlo je z Československa. Tak jsem byla hrdá, že moje země vystupuje v Casablance. Pak už to bylo jenom o lásce. Tak jsem se hned ptala Hong, jak to mají holky s nápadníkama. Jestli čekaj pod oknem nebo za holkama šplhají po okapech. Čínský kluci totiž na holčičí koleje vůbec nesměj. Prej můžou zamilovaně čekat dole na lavičče, ale jenom do půl jedenáctý. Pak je Big Mother vyžene. Ta paní s ostřížím pohledem mi teda vůbec nebyla sympatická. Představa, že by mi nějaká taková Číňanka měla diktovat, kdy se mám vrátit na kolej, kdy mám zhasnout a kdy mám jít spát, mi nahání husí kůži. Stejnou jako mělo to černý kuře v mojí polívce. Navíc tadleta paní má dole velkou tabuli s číslama všech pokojů, kam každý den zapisuje křídou aktuální počet bodů. Normálně je tady hodnotí za úklid a za slušný chování po večerce, stejně jako to známe z táborů a ŠVP. Jenže těmhle lidem už bylo 18! Občas, když jsou na hodině, tak jim prej dokonce prohlížejí pokoje, jestli tam nemají zakázaný spotřebiče typu varná konvice nebo vařiče.
Tabule cti
Když jsem se ptala Hong, jak jsou na tom, kolik mají momentálně bodů, mávla nad tím lhostejně rukou. Prej ji to nezajímá a nepřijde jí to důležitý. Čína má očividně novou revolucionářku…