Reklama
 
Blog | Emma Pecháčková

Všechno, co opravdu potřebujete znát, se naučíte v Číně

Robert Fulghum napsal knihu, ve které tvrdí, že všechno, co člověk potřebuje k životu, se naučí již ve školce. Já pro změnu hlásím, že jak správně proplout životem se dá naučit i v Číně.

Poslední dny, které mi tu teď bývají, jsem se snažila zhodnotit, co mi pět měsíců v Hangzhou přineslo. Není to rozhodně žadná velká duševní změna či náhlé satori. Myslím ale, že jsem od Číňanů odkoukala pár věcí, jak si bezstarostně a hlavně podle taoistické doktríny wuwei 無為 (nezasahování do chodu věcí alias ono se to samo nějak udělá) zařídit život. Aby se člověk stal nefalšovaným Číňanem, stačí se řídit následujícím desaterem. Šikmé oči a plynulá čínština už jsou pak jen detail.

1. Do řady. Zásada číslo jedna, fronty neexistují. Číňan si stoupne tam, kam se mu to zrovna hodí. Klidně předběhne dvacet lidí, kouká se před sebe, případně do mobilu, a dělá, jakože neví, která bije. Tímhle způsobem se dá celkem dobře ušetřit i několik minut. Samozřejmě k tomu patří i to, že do dopravních prostředků je dobré se nahrnout hned, jak s otevřou dveře. Pravidlo, že se nejdřív vystoupí a až potom se nastoupí v Číně nefunguje ani poté, co v metru nakreslili na zem šipky ukazující, kde mají lidi čekat, než souprava přijede. Ve stanici si tam sice poslušně stoupají, dokonce v řadě za sebou, ale jakmile metro zastaví a otevřou se dveře, rázem se vytvoří hrozen lidí, kteří se neřízeně derou dovnitř. Koncept fronty v miliardové populaci prostě nefunguje.

Reklama

2. Očista. Další poučkou je, všechno špatné musí z těla ven. To znamená, že když se zrovna vytvoří chrchel, je více než vhodné se ho okamžitě zbavit a to za všech okolností, ať už je člověk kdekoliv. V metru na mramorovou vyleštěnou podlahu, v bazénu hezky hodit oblouček z vody přes skokánky (alespoň se to nesnaží plivnout do vody), klidně na ulici přede všema i když jste dvacetiletá čičinka v minisukni na jehlách, v restauraci během jídla pod stůl, protože stejně se tam už válí vajgly a kosti z kuřete, takže komu by to vadilo, taxikáři mají obzvlášť oblíbený flusat z otevřeného okýnka (což je dosti nebezpečný hlavně pro projíždějící cyklisty) a dokonce se dá hodit chrchel na podlahu rychlovlaku hned vedle spolucestujícího. 

3. Nehet. Za třetí je nutné nechat si narůst dlouhý nehet, nejlépe na malíčku. Dlouho jsem nevěděla, k čemu to slouží. V Evropě jsme zvyklí na dlouhé nehty muzikantů, aby nemuseli sáhodlouze hledat trsátko a svobodně si mohli zadrnkat na struny kdykoliv a kdekoliv. Tak v Číně má prodloužený keratin jiný účel. Dá se s ním skvěle poškrabat v uchu. Je to taková lopatička. A kupodivu si ji nepěstují jenom muži, ale i ženy. Přitom dlouhé nehty mají v historii Číny poněkud jiný význam. Nechávali si je narůst jen lidé z vyšších vrstev. Aristokracie tím dávala najevo, že nemusí pracovat. Rolníci a plebs tak měli nehty krátké, zatímco jejich pánové a paní si na klidně deseti centimetrové nehty věšely nejrůznější ozdoby a zlaté násadky, aby ještě víc podtrhli svůj status.

4. Bezstarostná jízda. Další dobrá rada, jak se chovat nefalšovaně čínsky, platí hlavně pro řidiče. Obecně platí, že Číňani jsou fakt špatní řidiči. A to i v případech, kdy řídí Bentley, Porsche, Audi atd. Samozřejmě platí, že ten, kdo sedí v autě je nejdůležitější a hierarchicky je nejvýš. Na ostatní není třeba brát ohled. Pokud se klasický čínský řidič blíží přechodu a už z dálky vidí, že tam jsou dokonce chodci chystající se přejít, právě v ten moment je ta pravá chvíle, aby vytáhl telefon a začal si číst esemesky, nekoukat na cestu, dopředu ani dozadu, a už vůbec ne na lidi. Zásadně jim nedat přednost. Dyť jich tady je tolik, tak o co jde? O nadměrných nákladech a jízdě tří či více spolujezdců na jedné motorce raději pomlčme, to už je vyšší dívčí.

5.♀♂. Pátá poučka se týká partnerského života. Kluk, pokud chce mít přítelkyni, musí počítat s tím, že za ni bude běhat jako ocásek a na ruce bude mít neustále pověšenou její kabelku. Ženský si tady svoje kabelky nikdy nenosí. Vždycky je odhodí svým „služebníkům“, kteří za ně musí všechno platit a ještě jim dělat nosiče. Kdyby alespoň měli nějaký kožený unisex aktovky, ale většinou se jedná o růžový lakovaný krabičky ve tvaru srdíčka či jiný příšerný kreace a barvy. Navíc svoji milou musí neustále podpírat, protože chodí na tak vysokých kramflecích, že sotva udrží rovnováhu a to i v případě, kdy se jde na výlet do hor. Na druhou stranu holky to tu taky nemají jednoduchý, protože najít mužnýho Číňana není jen tak. Téměř všichni jsou zženštělí, vlasy si odbarvujou, vyfoukávaj a češou do ohromných výšek a všemožných stran. Do toho se navlečou do vypasovaných cigárkových kalhot, takže pak mají menší zadky než jejich přítelkyně. No milostný vyžití tu není jednoduchý pro jednu ani pro druhou stranu…

6. Na holou. A teď jedna rada pro maminky, hlavně pro ty ekologicky založený. Na co kupovat plenky. V Číně se jede freestyle holý zadek. Všechny malé děti (pokud na sobě vůbec nějaký oblečení mají), když už mají kalhoty, tak jsou vždycky rozstřižený na zadku. V momentě, kdy se chce dítěti čůrat nebo kakat, jde to volně ven. (Zřejmě je to podkapitola poučky číslo dvě, kdy je správné se všeho špatného co nejrychleji zbavit). Proč by si mělo zapařovat zadek v mokrých plenách, když si prostě trochu cvrkne a jede se dál. V zásadě praktické, jen se občas musí trochu hlídat, kdy a kde se malému císaři zrovna samovolně něco spustí. Další nevýhodou jsou zimní období. Ale to je nevýhoda spíš pro ty nemluvící tváře, které si ještě nemůžou stěžovat. V Pekingu jsem během prosincových mrazů, kdy bylo i několik pod nulou, viděla běžně děti s namodralýma zadnicema.

7. Sportem ku zdraví. Sedmé pravidlo je kupodivu sympatické. Číňani o sebe velmi pečují a k jejich každodenním rituálům patří i dávka pohybu. Jednou z možností je brzké ranní cvičení, nejčastěji tajči nebo tanec. Dalším způsobem je ale i chůze pozadu (ta je oblíbená spíš na večer, klidně i po jídle před spaním). Starší obyvatelé si zvykli chodit na veřejné cvičící stroje, které se nachází téměř v každé čtvrti. Protáhnou si na nich nohy a paže, rozhýbou klouby a rozvlní boky. Dost jich jezdí na kole, což je sám o sobě zdravý pohyb. Případně se aspoň čas od času poplácají po svalech, aby se jim prokrvilo tělo.

8. Pohodlí především. Pyžamo funguje jako oděv vhodný do společnosti. Tedy pokud to není zrovna krajkové negližé. Jinak tu flanelová pyžama mají stejný status jako třeba tepláková souprava. Když už chce mít člověk večer pohodu, převleče se do spacího úboru a ještě si vyjde do ulic, vyvenčit psa, na cigárko anebo jen tak poklábosit se sousedem. V pyžamu se dá jezdit i na kole a chodit na nákupy, zkrátka kvůli malé vycházce není důvod se křečovitě strojit.

9. Němé tváře. Zdá se, že ptačí kamarád je doména především mužská. Ptáka v kleci si nosí hlavně starší pánové. Je to jejich společník životem, kterého si berou s sebou na procházku do parku. O loskutáky a kafky se starají s takovou láskou, jako by to byly jejich děti. Naopak Číňanky jsou vysazené na malé psíky, nejlépe malé chlupaté koule případně pudly. Zkrátka takové rasy, které se dají načesávat a převlékat do nejrůznějších módních kreací. Žádná Bóbika. Pro děti je pak zvířecím kamarádem kobylka v malé bambusové klícce nebo červená rybička do akvárka. Ty pak fungují jako spotřební zboží s životností pár týdnů, ne-li míň.

10. Chinglish. V poslední době tu dost frčí trika s potiskem. Mladá generace Číňanů si oblíbila anglické nápisy, které většinou neznamenají vůbec nic anebo naopak něco dost šílenýho. Například. Shoot here, i shoot you nebo Kiss me you ass  nebo I am virgin nebo Very lot money love atd. Viděla jsem i tričko s šablonou Hitlera, ale nápisy jsou jednoznačně favoritem. Na druhou stranu se jim úplně nemůžeme smát, když je to nějak gramaticky zprzněná nebo nesmyslná věta, protože když se v Evropě používají čínské znaky, je to v podstatě taky jen na efekt a na významu tolik nezáleží. To jsou pak ty vytetované čínské znaky na svalnatých pažích, jejichž význam je kuře kung-pao nebo bambusové výhonky.


Určitě se mi nepovedlo sepsat všechny principy, které vedou k dokonalému souznění s čínskou doktrínou života, ale pro začátečníky by to mohlo stačit…

 FOTO: zdroj www.baidu.cn