Reklama
 
Blog | Emma Pecháčková

Výročí na draka

Počátek června byl sváteční. Začalo to Mezinárodním dnem bez cigaret 30.5. Následoval Den dětí, (což se po těch cigaretách náramně hodí), a v Číně letos vyšel Svátek dračích člunů hned na 2.6. Pětadvacetiletý výročí Tiananmenu bylo 4.6. V Evropě pak 6.6. sedmdesát let ode Dne D v Normandii. Všechno se náležitě oslavilo, jen na ten Tiananmen se trochu pozapomnělo. Alespoň tady se taktně zametl pod kobereček.

 

 

Duanwujie 端午节 neboli Festival dračích lodí je pohyblivý svátek a vychází na pátý den pátého měsíce lunárního čínského kalendáře. Je to státní svátek, takže je volno. V ten den se vzpomíná na prvního doloženého básníka Qu Yuana 屈原 (340-278 BC). Nejznámější skladba, kterou napsal je Li sao 离骚 (Setkání s hořkostí), ve které popisuje svůj trpký osud ve vyhnanství. Byl totiž zaměstnán jako úředník, ale žárliví kolegové ho falešně obvinili ze zrady a musel do exilu na jih. Nakonec to psychicky neunesl, vzal si do náruče kámen a vstoupil do řeky Miluo 汨罗 , kde se utopil. Spáchal tak rituální sebevraždu. Říká se, že místní obyvatelé nasedli do lodí a snažili se ho zachránit. Proto se pátý den pátého měsíce závodí na lodích s dračí hlavou na přídi. Zároveň se jedí tradiční triangly z lepkavé rýže zongzi  粽子 zabalený v bambusovým listu (nebo lotosovým?).

Původní dračí lodě mají nádhernou dřevěnou konstrukci. Ale takový závody jsou k vidění asi jen na vesnici. Tady v Hangzhou se závody pořádaly v bažinaté oblasti xixi 西溪. Celkem závodilo deset lodí po deseti veslařích. Pak je tam ještě kormidelník a bubeník, co určuje rytmus. Z deseti týmů byly jen dva čistě čínské. Zbytek byli laowaiové 老外, jak se tady říká cizincům žijícím v Číně. Takže nepříliš tradiční provedení. Původně jsme vytvořili skupinu deseti lidí ze školy, abychom veslovali jako reprezentanti akademie, ale na poslední chvíli nám řekli, že už nemají dost lodí (klasicky čínská organizace). Byla jsem proto aspoň fanoušek, což se dělá tak, že křičíte jia you 加油 (má to znamenat do toho, ale doslova to znamená přilej olej nebo spíš benzín). Nejvtipněšíj bylo, že nakonec vzali na milost aspoň 4 lidi z našeho původního týmu. Šoupli je na mexickou loď. Ale jak se později ukázalo, na mexický lodi byli ve skutečnosti Mexičani jen čtyři, protože tam byla i příměs Italů. Závod sám o sobě nebyl žádný drámo, protože se nesoutěžilo najednou, ale čas se lodím stopoval samostatně. Publikum tím pádem přišlo o soupeření v cílový rovince. V pauze mezi závody se tam aspoň projeli místňáci na jednom původním starým dřevěným člunu. Všichni chlapi asi tak padesátníci veslovali rychleji než svalnatí studenti a jediní nedrželi vesla jako prase kost. Očividně už měli několikaletou zkušenost a samozřejmě i nejhezčí loď vytesanou z jednoho kusu kmene.





Den dračích člunů zná v Číně každý děcko. Horší to je s datem 4.6., protože pro spoustu lidí to tady představuje den jako každej jinej. Letos to přitom bylo 25 let od doby, co se po pekingském náměstí Nebeského klidu projely kolony tanků přes davy protestujících vyhladovělých studentů. Toužili po reformě, zabrali Tiananmen, kde přespávali a drželi několika denní hladovku. Našlo se mezi nimi i pár umělců, tehdejších studentů pekingské akademie. Ti na náměstí během čtyř dní vytvořili symbolickou desetimetrovou sádrovou sochu bohyně Demokracie, která zakryla památník Lidových hrdinů. Z noci ze 3. na 4. června bylo vyhlášeno stanné právo. Pro Komunistickou stranu Číny je to dodnes jasné potlačení kontrarevoluce. Když jsem se pokusila něco si o tom přečíst na čínským internetu, nenašla jsem zhola nic. Taky snad ani nemůže být lepší heslo pro místní kontrolovaný Google! Stejně tak pro Baidu. Na stránkách oficiálních novin komunistické strany jsem našla jen čtyři krátké vysvětlující věty, co se tenkrát stalo. Z jejich pohledu se na náměstí sešlo pár lidí, co tam dělali bordel. Ten bordel se přehoupl v kontrarevoluci, takže musela nastoupit armáda a trochu je uklidnit. Ráno už bylo na náměstí čisto (konkrétně znaky 清场), povstání potlačeno. That’s all folks. Na CNN a BBC se šlo dostat, i když to pak časem taky začalo padat.

 
Ten den jsem na místní dorozumívací kanál WeChat, který funguje jako obdoba Facebooku, Twitteru a Viberu, dala fotku, na který bylo znakama napsáno 天安门Tiananmen a 25 years. Fotku označili jakože se jim líbí tři Číňani. Poslali k tomu ikonku dárečku a narozeninovýho dortu. Tak jsem si říkala, to je dobrý, nakonec i mladší generace ví, která bije. Bohužel jsem se trochu unáhlila, protože když jsem tu samou holku o něco později potkala uprostřed kampusu, gratulovala mi k narozeninám a byla hrozně překvapená, že nejsem v Pekingu. Myslela, že slavím 25. narozeniny na Tiananmenu… Během celého dne tak ani jedna zmínka v televizi, na internetu, ani na WeChatu od ostatních. Bylo modro, krásně a to zdá se stačilo. Ještě si furt říkám, že to možná každý slaví pietně sám pro sebe. Určitě je tu spousta lidí, který na to celý den myslí. Aspoň v Hong Kongu se sešlo víc jak desetitisíc lidí, kterým na tom záleží. Ale Hong Kong není Mainland. Rozhodně není potřeba kolem toho dělat zbytečnou show, ale citlivě připomenout. Přece nejde o svátek Dračích člunů. Akorát je zarážející, že o tom musí mlčet i média. Zatím to byl prostě „jen“ incident, ale snad se tahle země brzy dočká dne, kdy se o něm bude psát v učebnici dějepisu. I když to pro komunistickou stranu bude setkání s hořkostí.

 © Jeff Widener
 

Reklama